máme stejné a jsme dneska ve 4. třídě.
Týna čte pořád dost špatně, četla a čte nerada, tak jsme koupili knížky o koních (ty miluje) a čteme podle ní. Ona si vybere jestli bude číst 4 řádky a já zbytek stránky. Dřív jsem bojovala, určovala a jen jsme se hádaly a nakonec nepřečetla nic a jen brečela.
Mě nejvíc pomohlo sama sebe přesvedčit, že jí musím nechat, když se jí chce, tak to půjde. Dost jsem jí nutila a to nebylo k ničemu.
Máme dobrou uč., která vypracovala hezký indivindy plán a drží se ho. Hodnotí jinak než před "stanovením diagnózy" a to Týně hodně pomohlo, že není špatně hodnocená za něco co jí nejde, což je čtení a pak měkké a tvrdé souhlásky. Psala konýček, kytyčka a podobně, neslyšela to. Přečetla to měkce. Má to jako vývojovou poruchu a třeba dneska už to slyší. Prostě postupně dělala míň a míň chyb a jednou přišla a řekla, mami, já už to slyším, kde je i a y.
Koupila jsem dost věcí na http://www.dyscentrum.org/about/index.htm a každý den si mohla vybrat které chce cvičení.
U nás je to o nucení a nátlaku, to pak nejde nic. Má určeno, že třeba do 6 večer to má mít a může si vybrat kdy chce. Aby to nevypadalo, že jsem se s ní dohodla a ono to funguje, tak to ani náhodou, je to postupné a pomalé.
Jinak má 1, jen z čj 2.