S par aristokraty jsem se setkala pracovne, i v osobnim zivote. Nemuzu rici, ze jsou lepsi, ale rozhodne jsou vzdelanejsi a ke vzdelani a umeni pristupuji s uctou a respektem. Nemocni nejsou o nic vic ci min, nez bezni lide, ale rozhodne jsou to lide, kteri si vazi i obycejnych, pokud za to stoji. Marne vzpominam na nearistokraticke sefy a premyslim, ktery by tomu aristokratickemu sahal vys, nez ke kotnikum ...
Co jim rozhodne nelze uprit je jista dustojnost a schopnost dotahovat veci k cili. Casto se citi povinovani ke svym predkum a rodinam. Z pohledu obycejneho zamestnance mohu rici, ze nikdy neopomneli podekovat, pozdravit, dat prednost ve dverich treba pani uklizecce a v neposledni rade jsou nesmirne stedri. Pripadnym oponentum, kteri se domnivaji, ze to delaji pro ziskani prestize, nebo neceho podobneho, bych rada napsala, ze jsem napriklad nekolik let posilala na ustav pro postizene deti pravidelne mesicni dary, ze sveho uctu, protoze si sef nepral, aby veslo ve znamost, kdo je skutecnym donatorem.
Mozna nejsou "lepsi", ale pokud bych si mela dnes vybirat, rada bych opet pracovala s nejakym slechticem. Vim o cem mluvim. Pokud se jedna o vladu, pak bych rekla, ze daleko mene mohou podlehnout svodum uplatku, napriklad, protoze si to nemuzou dovolit.
Jasne, mozna jsou mezi nimi taky hajzlici, ale ja zadnyho nepotkala.