Vidím v tom svém váhání nicméně jeden pozitivní moment.
Já aspoň přemýšlím, zvažuju, pokouším se...prostě neposlala jsem Vašíka po pěkné schůzce druhý den do háje, nenapsala jsem mu "víš, ale vypadáš vlastně srandovně/jsi plešatý/moc starý/s bříškem/moula" a pod.
Naopak, i když se to ve mně mlátí, dávám tomu šanci a snažím se zůstat otevřená a vstřícná...o pochybnostech hovořím na rovinu, ale hovořím, nezastírám je, neskrývám, nehraju si na machra...A V TOM vidím tu odlišnost od inzerentů, kteří už se mnou či s jinými na další schůzku nešli.