Romano, ač to zní tvrdě, lékařka ti to podala velmi rozumně a otevřeně. Ani z krve ani z UZ nikdy nepoznáš všechno - polovina všech vrozených vad je diagnostikována až po narození, a jen některé lze najít před narozením, pokud je na ně podezření třeba z rodinné anamnézy. To je prostě risk každého těhotenství, 100% zdravé dítě ti nezaručí nic a nikdo, dokonce ani utopicky dokonalá diagnostika ne, protože je tu ještě nevyzpytatelná možnost předčasného porodu nebo jiných perinatálních komplikací.

Screening, který jsi absolvovala, má za úkol vytipovat těhotenství, ve kterých je vyšší pravděpodobnost (opět, ne jednoznačná jistota) některých konkrétních postižení. Ženám, které jsou takto vytipované, a který by dítě s těmito postiženími nechtěly donosit, se doporučí invazivní diagnostika (CVS, amniocentéza). Jen u malého procenta z těchto žen se něco najde; stejně tak ale některé ženy sítem screeningu projdou jako "bez problému" a přesto se těmito konkrétními syndromy postižené dítě narodí.

Pro tebe je klíčová ta její poslední věta - srovnat si, jaká postižení jsou pro vás akceptovatelná a jaká ne (znovu upozorňuji, že je celé spektrum vad, které nejsou screeningem hledané a mohou být pro život ještě závažnejší než třeba Downův syndrom, ten je jen nejznámější a nejčetnější), jaké rizika potracení pravděpodobně zdravého dítěte jste ochotní podstoupit (ve vašem případě je pravděpodobnost potratu zdravého dítěte po AMC zhruba 5x větší než pravděpodobvnost narození dítěte s DS) a podle toho se rozhodněte, co je pro vás přijatelnější.

Pokud se rozhodnete pro invazivní diagnostiku, pak na velmi dobrém pracovišti, jak o tom psala Binturong.