"učitelka je naštvaná že je dcera napřed"..... tak to je fakt krize ne že bych to neznala, ale .... strašně mě rozčiluje že se výuka jazyka bere jako "školní předmět" a ne jako dovednost, kterou je možné zvládnout na asi milion a jedna úrovních, a s každou tou úrovní se dá něco dělat - tj. dorozumět se nějak. Ne že když tohle neumíš tak jsi poleno a když toho umíš víc tak jsi ňákej podezřele chytrej.... Já učím dospěláky, kteří za mnou obvykle přijdou s tím že "mě to ale vážně nikdy nešlo, jsem na jazyky dřevo, stydím se mluvit..." a tak, no obvykle zjistíme že zakopanej pes je v předchozím přístupu k výuce, a když ti lidi zjistí že i s málem se mluvit dá, že nemusí nejdřív x-let biflovat gramatiku pro gramatiku a drtit slovíčka pro slovíčka bez toho aby pípli nahlas nedejbože na cizince, tak je to i mnohem víc baví, mnohem víc se sami učí a jsou často schopni se odblokovat vůči tomu že "neumí" protože tak byli dříve označováni.

Pokud s konkrétní učitelkou o které píše zakladatelka není řeč v tom smyslu že by měla záložní úkol pro ty kteří mají hotovo dřív, tak bych v tomhle smyslu začala připravovat dceru individuálně - aby uměla využít "hluchý čas" pro sebe, může mít AJ sešit/knížku svoji, nebo to třebas nebude nutně angličtina, tak si může něco dodělat, dopsat atd. co by jinak musela až po škole, a vést ji s tímhle přístupem - nečekat co mi kdo dá (přidělí) ale umět se zaměstnat/využít čas sama. Na gymplu jako když najde.