Nesmysl - je to i o učiteli. Já se za svůj život učila 4 jazyky. Dva povinně ve škole(ruština a na SŠ němčina), dva jako svou volbu (angličtina ve 23 letech, španělština ve 25).
Výsledek - na ruštinu jsme měli od 5. třídy velmi přísnou učitelku, která nás naučila tolik, že se rusky ještě po 25 letech domluvím.
Němčina - nesnášela jsem jí od prváku, neřeknu nic. Bohužel, jeden jazyk navíc by se hodil.
Angličina -odjela jsem do UK ve 23 letech, byla tam dva roky. Hodně jsem četla, sledovala filmy, měla jsem tam mnoho přátel, takže jsem byla nucena pořád mluvit. Angličtina mě v minulost živila.Mám jí moc ráda.
Španělština -umím říct pár vět na přežití - je mi zima, mám hlad atd. Nemám dostatečnou motivaci.
Na ZŠ se se mnou nikdo neučil.
Tak čím to je, že nás učitelka zvládla rusky naučit?
Ne každý rodič jazyku rozumí. Je známá věc, že než špatný učitel jazyka, tak raději žádný. Mnoho rodičů by nadělalo víc škody, než užitku. není to o ochotě či neochotě se s dítětem učit. Ale když někdo ten jazyk neumí(?). Já si taky neumím představit, že pomáhám někomu s finštinou...