Silvie,

je to přesně tak, jak odpovídáš vlastně sama sobě - máš opravdu OBROVSKÉ štěstí - nic jiného - co se týká babiček.

Mojí tchýni je 80 a já ani manžel nemáme odvahu jí dát malého na delší hlídání než snad 2 hodiny - na celodenní hlídání bych jí ho prostě neměla odvahu svěřit. Vidím na ní, jak má pomalé reakce, prostě si říkám - když se jí malý vysmekne a přejede ho auto - tak to bude MOJE chyba, že jsem ho svěřila staré osobě a do smrti bych si to vyčítala. Co mi kdo dá - nikdo nic.

Moje mamka má svoje vlastní zájmy - staršího syna mi ještě byla ochotná vyzvedávat ze školky a počkat, než přijdu z práce, ale taky ho nikdy nehlídala celý den - i když byl hrozně hodné a klidné dítě, tak prostě NE. Teď mám malého, a ten je živý, na konci dne jsme kolikrát všichni vyřízení, jak jsme za ním všude lítali - takže si nedovedu představit, jak by za ním lítala ona. A navíc ho hlídat ani nechce, protože ji to nebaví.

To, že bychom to kolíkrát potřebovali, protože oba s manželem chodíme do práce - to nikoho nezajímá.

Opravdu máš štěstí, važ si toho. Navíc pokud máš prarodiče mladší (třeba okolo 50, 60 let, jsou ještě takoví "aktivní")....to je opravdu VÝHRA