Při prvním mě odvezl před porodnici, kde jsme zjistili, že taška s věcma dlí stále doma, v zádveří. Jelikož jsem odmítla jít do porodnice bez tašky, tak jsme spolu pro ni dojeli, pak mě předal i s taškou do péče PAtky a jel se domů nasnídat. Z vyprávění své matky vím, že s ním během jídla prý vibroval stůl. Po té snídani odjel do práce (cca v jednu ráno)).
Při druhém odjel do práce po první mé kontrakci. (cca o půlnoci) V té chvíli jsem si ale myslela, že jde o sakra ostrý poslíček. Budiž mu ale řečeno ke cti, že první dva porody proběhly v době, kdy se tatínek u porodu ještě u nás moc nenosil. Hlavně na malém městě, jako bydlíme my.
U třetího mě zanechal den předem v porodnici, neb jsem nastoupila k hospitalizaci před indukovaným porodem. Druhý den ráno přijel, nejprve pobyl dvacet minut na WC, za což obdržel výtku od službukonající lékařky i ode mne (byl spatřen oknem, když přijel a já odmítala napojení na monitor, dokud nebude se mnou ). Pak se už ale ode mne nehnul na krok, podával, co bylo třeba, hlídal čas mezi kontrakcema(aby se zabavil), pouštěl hudbu, dělal protitlak mé ruce, když jsem tlačila. Jo a taky způsobil, že malý ze mě vystřelil jak raketa, protože na příkaz lékařky zvedl křeslo, ale trošku jinak než chtěla. Ona chtěla zvednout nahoru celé křeslo a on zvedl opěradlo. Díky tomu jsem zatlačila tak, že malý byl hnedle venku (lékařkou byl sprdnut a nakonec pochválen slovy "vidíte, nakonec jste tím paní pomohl", mnou pochválen , protože jsem měla slabé kontrakce.) Po porodu byl "donucen" malého vyfotit (opravdu vyfotil tři snímky ) a pak už jen ňuchňal malého a povídal si se mnou, když jsme odpočívali.