No já zažila takovou, co je s každým hned kamarád jako tzv. známou přes děti.
Na první pohled strašně kamarádská, ve výsledku styky s ní totální zklamání. Nespolehlivá, pro svůj široký okruh známých neschopná dodržovat závazky, neustále lavírující kolik společenských setkání by ještě stihla.

Nakonec jsem pochopila, že ona spíš budí takový dojem a ty styky si tzv. dělá účelovou přátelskostí naoko. V druhém ale tak vzbudí dojem, že má o něj eminentní zájem, ale jakmile se objeví další, momentálně ještě výhodnější známost, dostane přednost.

Ve finále naše styky probíhaly tak, že jsme byly domluvené na nějaké setkání, načež jí se jí třeba ohlásila kamarádka, co jela náhodou přes naše město /a já jí nikdy neviděla/ a ona mi jí přivedla na setkání. Trapas na entou, připadala jsem si jako páté kolo u vozu, i když jsem se snažila zapojovat do společenské konverzace. A to nebyl zdaleka jediný exces.

Zkušenost mě učí, že tyhle násilní extroverti většinou jsou spíš povrchní, navazují tuny známostí už proto, že by se jim někdy mohly hodit, ale skutečný vztah k druhému člověku v tom není. Jen je třeba takové lidi včas rozeznat, aby je člověk nepovažoval omylem za kamarády a nebyl pak zklamaný.