Jáse za vyloženého introverta nepovažuju, ale jsem jedináček a mám ráda svůj klid a "svůj svět". Paradoxně mi na MD chybí samota
. A hlavně pro svoje aktivity nepotřebuju publikum, naopak!
Moje děti jsou podle mě zlatý střed a dcera je dokonce hodně přátelská, živější. Jsem ráda, protože pro část rodiny by to bylo jistě neskousnutelné a musela bych tvrdě zakročit, abych "postižené" dítě ochránila.
Rodinné akce probíhají taky podle scénáře "Ty jseš smutná!" "Ne, vůbec ne." "Ale jo, seš smutná - napij se! Bav se, bav se (+ šťouchání prstem)!" "Nech ji, Tapa se neumí bavit. To naše Jituš, ta se umí bavit!"
Kydž mi jednou došla trpělivost (to už jsem byla máma od dětí a řekla jsem si, že už se nemusím do ničeho nutit), tak jsem se odmítla zúčastnit oblíbené kratochvíle, kdy dvanáct DOSPĚLÝCH lidí hraje dlouhé hodiny hru "Jedna-jedna, dvá-dvá! Dvá-dvá-, osum-osum". Neke. Tak mi pak jeden strejda ve slabé chvíli řekl, že nikdy nemůžu patřit do rodiny, protože oni jsou Ti srdeční a já neupřimná.
Zdravím všechny rodiče a přátele introvertů, jakož i introverty samotné přátelským pozdravem "...hoj."