Federiko, jedna věc je, jak je to bavilo, když tam byly chvíli a druhá je, jak by jim bylo, kdyby po 25 letech praxe měly 20 hrubého, jako moje tchýně. Syndrom vyhoření je známá věc, když ti do tvého vysněného povolání začnou přibývat starosti s penězi, dětmi, rodiči...tak se to často v té práci promítne. Smekám před každým, komu se to vyhlo. Pracovala jsem ve zdravotnictví i školství a mé vyhořelé kolegyně(mimo jiné) způsobily, že jsem z oboru odešla - nechci být jako ony, navíc se s nimi nedalo dlouhodobě pracovat. Takže poslání je ideál, ale realita je něco úplně jiného, než co si předtavujeme, když nám je 13 - tolik mi bylo, když jsem podávala přihlášku na zdrávku. Zdravotníky v rodině jsem neměla.