Sebrala jsem před týdnem dudlík oběma dětem (3 a půl, 1 a půl, bylo to překvapivě úplně v klidu a říkám si, proč jsem to neudělala dřív. Starší měl dudlík jen na spaní a do auta, ale nejradši by ho byl měl pořád, několikrát denně jsme ho upozorňovali, že dudu do pusy nepatří a že mu pak není rozumět. No a ze dne na den jsem mu řekla, že už je velký a dudlíky dáme do truhličky a schováme, a až přijde další mimi, půjdeme poklad hledat. Ani tak na něj nezapůsobila ta historka jako fakt, že jsem mu jako útěchu nabídla před spaním a do auta gumového medvídka a stavili jsme se do hračkářství koupit k vláčkodráze jeřáb . Dva dny si občas vzpomněl, tak jsem se zmínila o jeřábu, a třetí den už si nevzpomněl ani na ty medvídky . Mladší úplně v pohodě, dokonce není problém ji po usnutí odpojit od prsu, dřív jsem ji vždycky hned "ucpala" dudlíkem, ale není třeba.

Tak se toho neboj, i ti největší závisláci to mohou zvládnout v klidu