Ahoj, ráda bych se svěřila, protože na mě padla nějaká deprese. Bude mi 27 a chtěla bych miminko. Přítel,který je o rok a půl starší, o tom samozřejmě nechce ani slyšet. Přítele moc miluji a nechci se ho vzdát,takže mi nezbývá, než si občas tajně pobrečet do polštáře :-( Minule se vyjádřil,že dítě v budoucnu chce, ale že to vidí tak kolem 35 :-( A svatba je samozřejmě také hudbou hodně vzdálené budoucnosti :-( Někdy mi připadá spíš ještě jako kluk a nevím co dělat, aby už trochu dospěl :-( Jediné dvě věci, které mě trochu utěšují jsou, že jsem tu jednou někde četla,že ve 27 ta největší chuť na dítě pomine a vrátí se až někdy po třicítce a také to, že kdyby se mi nepovedlo mít vlastní děti,tak si vždy můžu rozšířit vzdělání a jít pracovat třeba do nejaké SOS vesničky. Mrzí mě i to, že když jsem se s přítelem seznámila (je to asi rok a půl, bylo mu necelých 27), tak mi tvrdil, že by první dítě chtěl mít k třicetinám, což se mi zdálo ideální a čím jsme spolu déle,tím déle to odsouvá :""(