To je přece nesmysl, že kdo se zamiluje, hned chce děti.
Vztah dvou lidí se ale vyvíjí a v normálním vztahu přijde po počáteční zamilování a poznávání čas ho někam posunout, přijmout závazky a tak. U někoho to přijde po půl roce, u jiného to může trvat mnohem déle.
Dřív to bývalo jiné v tom, že bydlet s partnerem před svatbou bylo nemyslitelné. Když tedy chtěli dva svůj vztah posunout, vzali se. A zase - být mladý, zdravý - a bezdětný - pár bylo divné (vim to, protože jsme takhle s manželem žili čtyři roky a ty věčné otázky a narážky okolí byly dost nepříjemné).
Dneska tenhle společenský tlak naprosto chybí, a je to dobře. Na druhou stranu to vede k tomu, co popisuje zakladatelka: že lidi, tedy hlavně muži, na sebe nechtějí brát zodpovédnost za rodinu.
Být zakladatekou, stanovila bych si hranici, za kterou nechci jít. 30 let? A začala bych pomalu přítele přesvědčovat.