Co děláte proti tomu šílenýmu stereotypu doma? Ráno vstát, připrvit snídani, hrát si s dětma, připravit oběd (děti otravujou, nmámklid ho skoro ani připravit), spánek po obědě (hurá), odpoledne nevím, co zase budeme dělat. Není to o tom, že nemám kamarádky, už jsou vlastně zahrnutý v tom stereotypu.
Manžel dohlíží na stavbu našeho domu a i tam dělá, do toho pracuje na směny. I když nemá moc času, snaží si děti vzít a bych si odpočinula. Prarodiče jsou na tom česově taky celkem špatně, ale občas děti pohlídají. Já vím, co vlastně řešim, ale nemáte to taky někdy tak? Děti miluju, to s tím nemá nic společného ale co s tím? Když pojedeme na výlet, tak ten den je super, ale zase je tu druhý den a zas to samé dokola....