Prekopová to měla tak, že maminka si přála hošíčka. Poprvé dcerku vydýchala, podruhé to už bylo jasné zklamání.
Ale nemyslím, že reálně to nebylo nijak tragické, že mluví spíš o něčem hodně hlubokém, co si většinou lidi ani do vědomí nepustí.
Moje máma toužící po synech to měla přesně opačně, neodpustila to mě-starší, se ségrou se vyrovnala. Určitě by nikdy neřekla, že ji má radši než mě. Mě milue, jen ji neustále zklamávám, především jakýkoliv projev ženskosti u mě ji deptá, irituje, nemůže si pomoct. Má problém i s tím, že mám děti (byla jsem určena na vědeckou kariéru), zatímco sestra, která se od dětství vedla jako "rozená maminka", žije sama se svou kariérou v cizině.