Vrátila jsem se z výletu s dětmi a tak dočítám. Děkuji, vaše názory jsou pro mně cenné, ať jsou pozitivní či negativní.
Co se týká péče o děti, dominantní je sampzřejmně ta má, ale manžel se k dětem chová velmi pěkně, starší vzal na dovolenou, čte jí pohádky, chodí s ní na procházky, je-li to vyloženě nutné, odvede jí na kroužek. V poslední době spolu jezdí tu a tam na kolo. S malou také pomáhá, rozplývá se nad ní. Nechci mu brát děti a pokud to jen trochu půjde, chci zůstat ve stejném městě, aby se mohl s holkama kdykoliv vidět i si je brát k sobě. Nebála bych se mu je nechat, ačkoliv některé věci bych musela dopřimomínávat telefoncky
Kamnem úrazu je opravdu náš vztah. Manžel nesne jakýkoliv nesouhlas, hned je prudký, řve, nadává, často dosti drsně. Pak "vyšumí" a rád by vše zametl.Když se to stávalo na počátku, byla jsem nejdřív zděšená, pak jsem se snažila mu vyhovět a "nesetrvávat v naštvanosti", teď se snažím to pokud možno vůbec neprožívat. Nevnímat to prostě nejde, myslím, že je slyšet po celém domě a je urputný, odejít mně v takové situaci prostě nenechá (např. jde za mnou i na WC a dokola mele to své...). Je to typ co když někam přijde, začnou se lidé chovat nervózně, pozoruji to nejen na sobě, ale i např. u mojich rodičů,u kamarádek...Vypadá vlastně trvale naštvaný. Minule jsem na hřišti zaslechla matky, jak nevědouc, že je to můj manžel pravily "hele kyselej ksich přichází"...