Ona to nemohla být ta samá, protože to bylo zeměpisně jinde, jen chování totožné. Chtěla jsem to nejhorší, mít dítě u sebe, což způsobilo smrtelné risiko předření nočním sestrám, protože musely každou hodinu zvednout zadek od kafe a ujít třicet metrů ze sesterny k pokoji, kde jsem ležela.
Je zajímavé, že jak teď hojně polehávám po špitálech, tak všude mají sestry slušnou hoňku. Je jich málo na to, kolik pacošů musejí obsloužit, kdekdo je buzeruje a vůbec.. Ne tak na porodnici, tam zřejmě dělá šlechta nebo co, tam kde jsou na rizikáči na všechno dvě, je těch bab pět, líných, blbých a o to drzejších čůz. Byla tam JEDNA slovy jedna fajn patka, starší paní před důchodem, vypadala jako skřítek. Ostatní na odstřel a ani salám z nich radši nedělat.