Mám to tak v noci. Ráno mě nejpozději v 7h budí syn, to je dané.
Večer ho uložím v osm, a než bych šla spát, dělám cokoli. I úplný blbosti, surfuju po netu, koukám na blbou telku. Hlavně, že jsem sama, můžu co chci a je klid.
Spát chodím kolem půlnoci, což je celkem pozdě, mám trvalý spánkový deficit. Ale jít dřív spát se nepřinutím.
Nějak to nejde. Neumím vypnout a nechce se mi se obrat o ten čas pro sebe.

Když jsem sama bez syna, mám taky také takové to nutkání dělat všechno to, co s ním nejde. Ale nakonec se zpravidla nevyhrabu z postele a zůstanu v ní i do oběda . Pak si to zas vyčítám a tak pořád dokola