otec prodával nábytek, má obchod v Praze na Vinohradské třídě. měla jsem z nich pocit, že nejsou spokojení. pořád dávali jakoby "na odiv" že mají 5 dětí a asi čekali, že si z nich všichni sednou na zadek. podnikání se moc nedařilo, jak jsem pochopila, některé větší děti vypomáhaly v tom obchodě, manželka zkoušela podnikast, v rámci toho obchodu s nábytkem měla látky (ale hrozně malý výběr a drahé - tak to moc "nešlo"), pak nějaký obchůdek se serepetičkami. oba rodiče měli pocit, že stále pracují a nic z toho (celkem oprýávněný - ono uživit těch 5 dětí).

nemyslím si, že kde se uživí 1 dítě, uživí se jich i pět. v dnešní době to není snadné. chtěli jsme ke klukům ještě 3. dítě, ale nakonec po zvážení všech pro a proti (hlavně bydlení) jsme do toho nešli