Můj šestiletý syn je poměrně pohodové dítě, žádné hyperaktivita, záchvaty vzteku apod. Má své dny, ale běžné vztekání, nic hrozného. Zarazila mě jedna věc, několikrát už se stalo, že před tím než usnul (pomazlení, pohádky, světýlko, pohoda...) přišel s pláčem, že musímyslet na "zlé" věci - např. že ho přejede auto, že mu někdo ublíží a teď naposledy přišel s brekem, že ten čas rychle utíká,že brzo bude starý a umře... Je mi z toho úzko, když takhle mluví. Snažím se mu to vždycky realisticky vysvětlit a pak převést řeč na něco veselého. Např. "To víš, na světě je to takhle zařízeno, že každý umře, to bychom se sem všichni nevešli, ale ty tu budeš jetě moc a moc dlouho a užiješ si spoustu zábavy a legrace...."
Podotýkám, že je sám, druhé dítě se nám nedaří a tudíž dost času tráví mezi dospělými, ale na TV moc nekouká (akční apod. filmy), jen pohádky, ale že bychom měli doma umírající babičku nebo se s ním koukali na TV zprávy, kde se víc mrtvých než živýchm, to ne.
Tak mě zajímá, jestli jste tím taky někdo prošel a je to OK. Trochu mě napadá, zda kolem žho roku nedochází k nějakému hormálnímu a vývojovému skoku, kdy si děti začínají jasněji uvědomovat hodnoty "dospělých" a pojmy jako život, smrt, láska....