... co píšeš.

My jsme dávali staršího synka, když byl miminko, napřed na gauč, širokou postel nebo pak na deku na zem, měl tam i nějaké hračky, mj. takovou tu hrazdičku a vždy na co koukat. U mladšího byla situace jiná v tom, že jsme zaprvé byli už přestěhovaní do nového bytu (kuchyň nehraničí s obývákem) a všude se hemžil a běhal jeho bráška (2 a čtvrt roku). Tak jsme mu udělali takový "chráněný prostor" v podobě ohrádky v kuchyni (první asi dva, tři měsíce tam měl pojízný košík). V ohrádce měl deku a na ni hračky, viděl na nás a my na něho. Samozřejmě jsme přesto staršího učili, aby byl opatrný, ale takto jsem vědělě, že na něj omylěm nešlápne apod. Když jsme byli jinde než v kuchyni, tak byl na dece na zemi, případně na široké posteli (ale pod mým dozorem).

O lehátku jsme nějak vůbec neuvažovali, právě kvůli tomu chybějicímu pohybu. Nebo to před 5 lety ještě nebylo tak běžné? Nevím...