Přesně vím, jaké to je, je mi sice 24, ale mám přítele a tomu je 32. O dětech mluví, jako že jednou jo. Když jsme spolu byli krátce, tak jsem se ho ptala, kdy plánuje, říkal, tak za dva, tři roky, když se ho po dvou a půl letech vztahu ptám, kdy, řekne, tak za dva, tři roky... Okolo mě se to teď nějak rozrodilo a taky už bych docela chtěla a myslím, že on vůbec nemá na co čekat, ale nutit ho nebudu a zatím si počkám. Ale když to hold nepůjde a já budu moc chtít a on ne, najdu si takového, který ty děti chtít bude. Měla jsem nějaké zdravotní problémy a ono se taky může stát, že to pak nepůjde a za to mi chlap nestojí. Protože jemu se pak chtít začne, já nebudu moct a stejně mě odkopne kůli jiné, která moct bude.