Petluše, řešíme teď úplně to samé. Osmiletá dcera, druhá třída, bojí se šíleně. Když měla šest, chodila jsem běžně s miminem na procházky, ona byla sama doma, byly jsme spolu na telefonu, kdyby něco.
Teď? Nemůžu do popelnice, dolů v paneláku do sklepa, ona sama prostě nebude a nebude.
Zlomilo se to, když přišla jednou ze školy, že jí spolužačka vyprávěla o konci světa. Konec světa jsme tehdy řešily snad dva měsíce a uklidňovali a uklidňovali.
Je to na bednu, teď je nemocná, chlap chodí pozdě a já sedím s mladší doma jak trubka .

Podotýkám ještě, že večerní pořady v TV nesleduje vůbec.