Tulko,
je mi z toho smutno. Ty ženský se prsí tím, že se svým puberťákem mají přes separaci super vztah, ale samy tím ukazují, že na to miminko (o které, jak samy říkají, má jít především!) ve skutečnosti kašlou. Že má novorozenec někde celou noc ležet sám, v cizím prostředí, to jim je fuk. Že některé matce její novorozené dítě taky třeba chybí, to je podezřelé a rozvratné a nemělo by se tolerovat.
A říkám to znova, jak by tyhle nadšené "separačky" reagovaly na to, kdyby k nim někdo přišel o měsíc, rok později, a prostě jim to děcko na noc vzal? Byly by stejně nadšené jako těsně po porodu? Nebo by jim to už přišlo divné? Nebo v čem je to jiné, že podle nich děcko po porodu na mámu nárok nemá?