Měla jsem to u prvního, až později jsem zjistila, že už to byla malinko rozvinutější depka....nejdřív jsem měla takové ty idealistické představy, jak to všechno půjde jak po másle a ono h..no. Nejprve blbý porod ukončený císařem,pak nespavec a uřvánek doma...Nezorganizoval jsem si žádnou pomoc,abych se vyspala, chtěla jsem vše řešit sama.A pak už jsem byla ve stavu, že i když mi ho manžel vzal na dvě hodiny a já slyšela ,že nespí, nespala jsem taky, nemohla jsem.... Byl ze mě třesoucí se zombie.Chce to za každou cenu nějak hned od začátku zorganizovat, aby ses trochu vyspala.
At někdo přijde (táta, babička, kámoška..)a vezme jí v kočáře na 2 hodiny ven. A ty si lehni a spi, i kdyby to doma vypadalo jak po výbuchu. Nebo si sedni a v klidu se najez. Udělej si kafe a lež.Je to opravdu hrozně důležité, jakmile budeš míň unavená, budeš míň nervní, i malá bude hodnější.
V noci ji vezmi k sobě do postele,pokud takto lépe spí a umožní ti to také spát. Mě to pomohlo vůbec přežít.