Já mám porovnání obou situací zaráz - život jen ve dvou bez dítěte a jednou za 14 dní návštěva manželovy dcerky, tedy jakýsi víkendový život s dítětem (nedá se to úplně srovnávat, ale nějakou představu si člověk vytvoří). Na začátku jsem po té víkendové zkušenosti dítě vůbec nechtěla, líbilo se mi žít ve dvou a užívat si sebe navzájem (navíc, pokud máte rádi divadlo, kino, občas nějakou tu večeři, tak se zdá dítě nemyslitelné). Postupem času jsem dospěla k tomu, že život s dítětem poskytuje zase jinou kvalitu, jiný pohled na svět, je zajímavý a vůbec to nemusí být tak, že se maminka točí jen okolo dítka. Znám i maminky, které si zvládnou plnit své sny a užívat si i s dítkem, aniž by to bylo na něčí úkor. Dokonce těm dětem to hrozně moc dává, když s nimi vyrážejí na výlety do hor apod. Nakonec jsem rozhodla pro dítko a teď se za pár měsíců uvidí, jak to všechno dopadne.

Já bych si při tomhle rozhodování zkusila položit otázky typu - musím se skutečně stát tou maminkou, pro kterou je dítě středobodem světa (které popisuješ z té školky)? Může nám dítko někdo čas od času pohlídat, abychom si partnerem užili den dva jen sami pro sebe? Když manžel chce dítko, bude s ním třeba na mateřské on? Jak moc mne to v práci omezí? Jsem ochotná se vzdát části své svobody?