Ananto: a mohl by bez toho něco zanechat, život smysl? Taky nepíšu ironicky. Občas mě stíhá představa, že nemá cenu nic, ani zanechat ani prožívat, zanechané - vesmír se zhroutí, čas zastaví a prožívané bude zapomenuto. Jestli život protrpíme nebo promilujeme pak ztrácí význem. Ale já s tím žít nechci, takhle se žít nedá, vkládám hloupě naději do dětí, zanechání tu něčeho, trapně snad. Ale nemít tu naději, asi už se dávno zabiju. To myslím vážně... bohužel nedokážu věřit na nebe a posmrtný život, bohužel...