Darino, já chápu, jak to myslíš. V generaci našich matek např. byla převaha matek, které dřív než začly být samy osobnostmi, tak se vdaly, porodily děti a začaly žít jen rodinou.
Po dvaceti letech děti dospěly, vypadly z hnízda a ty ženy často vůbec nevěděly co se životem. Cistě proto, že žily celou dobu jen životy jiných a na ten svůj neměly čas. Tehdy to tak bylo, žena zavřená doma, žádné velké vymetání kaváren, jazykových kursů, aerobiků, ani mateřská centra a tak dále.

Dneska je to do velké části věc volby matky, jak moc se do mateřství položí a ponoří.

Ale nebudu ti zastírat, že i když se rozhodneš se tím nenechat semlít a nebýt jen matkou, že je to boj.
Ne každý má dobré podmínky, aby mu zbyl čas na seberealizaci - nejsou ochotné babičky, někdo nemá ani peníze na placené hlídání, partnera pořád v čudu...pak je těžké uhájit si osobní prostor i když chceš.

V podstatě i v nejlepší variantě mateřství budeš hodně dlouho boxovat mezi potřebami dětí a svými.
Skoda, že jsi v zásadě proti jedináčkům, protože ty bys na to byla ideálně typ. Podle toho, co o sobě píšeš naopak nejsi typ na víc dětí.

Cím víc dětí, tím méně zpravidla osobního prostoru.

Ale to ty si asi uvědomuješ dobře. Jen ti přeju, abys za deset let nezměnila rapidně názor, protože to už bude pozdě. Děti nebudeš moct mít.