Taky tak. Vždy jsem hodně četla, co mám děti, snad ještě víc. Miluju je a mám je na prvním místě - hned po sobě
Jde mít dětí i kupu a nezapomnět sám na sebe, stejně jako mít jedináčka či dítě žádné, a nemít nic osobního.
Nevím, co má znamenat ta seberealizace, pro některé asi počet hodin mimo domácnost a mimo děti, já se tedy realizovaná cítím s dětmi i bez, doma i mimo domov, dle aktuálních preferencí.
Pravidelná návštěvnost mateřského centra může obzor klidně zůžit (kvůli jaké roli a komu se tam asi chodí, vyplývá již z názvu ), kdežto uklidit byt i duši rozšířit.
Taky se mi nelíbí ten pejorativní postoj k "šůrování" a podobným, kdežto kdo místo toho dvakrát týdně zaskočí na zumbu, je ta pravá matka, co nepodlehla kultu dítěte.
Nechápu ten vymezovací postoj - hlavně se dětem neobětovat, moc je neřešit, a kdo to dělá, ten je směšný, možná i nebezpečný pro své dítě.
Znám jen jednu starší ženu, která nemá nic jen dítě, drtivá většina odchod dětí zvládne lépe, než jejich strašně dospělé a svobodomyslné děti tolik založených témat od těch "svobodomyslných" matek mimin, které se ani neodstěhují dál než do vedlejšího domu, stále řeší, co jejich rodiče dělají, že klidně "sobecky" utrácejí za sebe a jejich bobíškovi nekoupí ani pořádný dárek, jsou si nevěrní, nebo se aspoň nejsou sto citově odpoutat od svého dětství a stále se v něm drží "měla jsem nešťastné dětství, proto nechci mít děti"... to vše je pro mě informací spíš o tom, že to ty DOSPĚLÉ DĚTI nezvládají, ne jejich stárnoucí rodiče

Já o nějakém oticku nepřemýšlím, děti prostě miluju, jejich dobrá výchova a vypuštění je pro mě jedno z nejdůležitějších... v každém životní mobdobí máme nějaký "projekt", pořadí si určujeme sami, a důležitost taky.
Ostatním je po tom prdlačky