tak tohle ráda čtu, protože každý mi říká, že jedináčkové jsou "rozmazlení", ale vím, že to záleží na nás
já mám bratra, ale můj muž vyrůstal jako jedináček, bráchu mu pořídili v jeho 12ti letech, takže vyrůstal jakoby sám, a rozhodně ho nikdo do ničeho nenutil, je pracovitý, slušný.

Daro, ono je to těžké radit, protože je důležité, aby jste byli spokojeni oba dva. Ted i záleží, jak moc stojíš o svého partnera.
V životě jsem potkala prototyp žen: Jedna splnila "manželskou povinnost" a pořídila si dítě, které zůstane jedináčkem, svojí dceru miluje, ale je z ní nervní maminka. Další žena: nikdy nechtěla s manželem dítě, jednou se stala "nehoda", byla z toho v šoku, ale po narození dítěte v sobě objevila rodičovské pudy a je velmi šťastná.

Mně pomáhá jedna věc: vzít papír a napsat si klady a zápory a podle toho se trošku "zařídit"

Ono taky čím jsme starší a máme se "rozumově" rozhodnout, myslíme více na naše pohodlí.

Tak držím palce, ať si spokojená dle svých představ.