Niki,

ty ale mluvíš o něčem úplně jiném.

Už jsem tu zmínila, že lidé reagují na nešťástně dětství různě. Většinou jako ty mají děti s předsevzetím, že budou lepšími rodiči než jsou ty vlastní.
Nezlob se ale na mě, ale rozhodnutí děti nemít je stejně cenné, protože ten člověk si třeba právě moc dobře uvědomuje, že nechce třeba špatné povahové vlastnosti přenášet dál a není si jistý, jestli by se nestal stejně špatným rodičem jako byly ty jeho třeba pod vlivem stresu. Není to žádný traktát nebo výmluva. Jen co nejrealističtější zhodnocení své situace, když už jsi dost starý na to, abys sám sebe znal dobře. To, že ty jsi si na rodičovství troufla, neznamená, že ostatní jsou zbabělci. Ono totiž nejde třeba jenom o špatnou výchovu, ale taky i o genetickou pravděpodobnost, že děti tu špatnou povahu zdědí. Když dítě zdědí třeba psychickou poruchu po tvých rodičích, budeš mít čisté svědomí, když jsi to mohla předpokládat a to dítě raději nemít?