Nikdy jsem si sama nehrála s cizími dětmi. I ve školce jsem byla stranou. Brácha nikdy nechtěl spát nikde jinde než doma. Jednou ho naši dali k tetě s skončil se zažívacími problémy v nemocnici. Přecitlivělí jsme byli oba, brácha snad ještě víc. Ze školky zdrhal a řval celé tři roky. V dospělosti jsme oba celkem v pohodě, ani pubertu jsme neměli bůhvíjakou . Podle toho co píšeš, mi dcera přijde jako normální šikovné dítě . Řekla bych "hoď se do klidu"