Ahoj, za prvé bud ráda, že máš krásné zdravé dítě Já si to také říkám, také jsme dvičily Vojtovku, také kvůli důležitým, ale naštěstí ne tak moc důležitým věcem. Také jsem bojovala s tím, že to na jednom mém dítěti nechalo následky, že už bych nebyla tak důsledná, i když cvičení nelituji.

Mým dětem budou tři a nemluví, skoro vůbec. Takže buď víc v pohodě, děti jsou opravdu různé. Jestli má ráda děti tak to je moc dobré. Nech ji jen koukat a pozorovat, do ničeho ji netlač, nenut. Mě mamka jako dítě postrkovala, zapojovala, kdyby mne jen nechala koukat. Vše chce mít svůj čas. Naši kluci jsou velcí mamánci (ve třech nejsou zralí na školku), první den, když jedeme k cizímd ětem si s nimi nikdy nehrají, rozkoukávají se. Podle toho, jak jsou vstřícní cizí děti už s nimi druhý den řádí, nebo také ne (a pak v neděli jedno dítě často pláče, protože miluje hodně lidí a být se dětmi). Opravdu se tím netrap, nech holčičku jít svým tempem, dělej jí prostor, ale do ničeho nenut (nechci tím říct, že to děláš, to ne).

Zkus se podívat po literatuře, já se ted chystám na: Jak to mluvit, aby děti poslouchaly, a jak poslouchat aby... už nevím přesně, ale je toznámý titul.

Jestli je holčička citlivá a jsou jí dva tak bych nebyla tak důsledná. Vyber jen pár věcí, a nezapomen také na větu: Vidím, že jsi unavená, tak dnes za tebe ty hračky uklidím já... (samo, že většinou neuklízí ani sama, ale ty sní, dítě uklidí jednu kostku, maminka 9 ostatních). Ted jsem byla na přednášce dvouleté dítě prý ještě není schopno poslouchat, někdy se mu to povede, ale když to nezopakuje není to jeho vrtoch, děti na to ještě nemají, vždy posledchnout.

Chci aby děti měli pravidla, ale myslím, že vyvarovat se situacím, kdy se děti budou vztekat, dovolit jim co jen jde, je to hlavní... a pro ně nejdůležitější. Znají ne, ale také to, že když něco ukončit, počítáme ještě do tří, ještě jednou mohou skouznout skluzavku (pak už ne, domluvili jsme se...) nejsem zcela strktní. Je dobré říkat dopředu se do bude dít...

Mrkni na www.dvojčata.cz někdo tam psal o dvou strašně zlobivých klucích a jedna ordobnice tam dávala moc hezké rady:
- taky neříkat NE-házej Ne-chod tam-- spíše obejdi tu kaluž, polož to sem... děti neslyší naše NE jako ne, jen to zatím a udělají to, často jako návodem... všechno tohle by ti mohlo usnadnit den s holčičkou.

A za mne, být hodně v přírodě, venku, tam je vše jednodušší. Jestli je holčička ráda na hrišti a dívá se na děti, bud tam s ní, tak jak potřebuje (blízkost, pozornost... a zkus přitom relaxovat, něco si přečíst...) myslím, že otrakt se nepotřebuje, že to není ta psrávná cesta, spíše získat jistotu.

Chování babičky je neomluvitelné k takto starému dítěti. Asi není zcela normální, protože je normální opětoat dítěti úsměv, pozornost... ale co se dá dělat. Neřešila bych to před malou moc jako problém, prostě je to osoba, ke které se chováme slunšně, pozdravíme ji (jako sousedku, co nemá ráda děti) a jdeme dál nakoupit. ale netlačila bych, že si jí dítě musí získat... třeba tohle je pak pro holčičku náročné. Nějak to cítí a bere jako svoje selhání. To mne jen tak napadá, neříkám, že to tak je.