Zakladatelko, mám syny věkově od sebe stejně jako Ty. V tom věku, o kterém píšeš (1 rok a 3,5) to bylo absolutně nejhorší. Dokud byl Radim mimino a nenárokoval si pozornost, bylo to OK. Jakmile začal lézt a chtěl se taky zapojit - nastal problém. Starší kolem něj neprošel, aniž by ho nepraštil, neškrábnul, nezatahal za vlasy apod. Na to období, cca rok a půl, nevzpomínám ráda, byla jsem strašně vyčerpaná jak fyzicky, tak psychicky, pořád je hlídat, aby starší mladšímu neublížil. Jak rostou, tak se to pořád zlepšuje. Velký zlom nastal, když Radim začal víc mluvit a byla s ním možná lepší komunikace, to si začali prvně i spolu hrát.

Teď mají 7,5 a 5 - jsou chvíle, kdy si krásně vyhrajou a jsou nejlepší kámoši. A jsou chvíle, kdy si jdou těžce po krku a jeden druhému neudělá nic dobrého.

Ale vím, že se rádi mají. To vidím třeba na dělení - oba na sebe myslí, když jeden něco má, podělí se. Když s jedním nakupuju, tak hlídá, abych koupila i pro druhého.

Takže Ti přeju, aby se to u Vás srovnalo jako u nás a tvé děti k sobě cestu našly.