U nás jsou sourozenecké vztahy snad v pohodě - děcka (dvě holky) mám od sebe necelé dva roky. Přestože jsme se hodně snažili, aby starší neměla moc důvodů žárlit (obě s námi spí v posteli, tandemové kojení apod.), tak stejně trvalo minimálně první rok, než se starší s novou situací vyrovnala.
Myslím, že teď má tvůj starší hodně těžké období - mladší mu bere hračky a ještě navíc začal chodit do školky (opravdu se mu tam líbí?). Držím palce, ať to zvládnete. Chce to čas a spoustu trpělivosti (a bohužel i pak je výsledek nejistý).
Knížka Prvorozené dítě od Prekopové je určitě fajn - některé příklady jsou tam trošku extrémní, ale celkově Ti to pomůže pochopit, co ten straší cítí. Když jsem ji četla poprvé, tak jsem na některými pasážemi brečela, protože jsem přesně představila, že takhle nějak se cítí moje starší. A to jsem si předtím myslela, že si to budu umět představit, protože jsem taky starší ze dvou dětí.
Knížku Sourozenci bez rivality mám doma taky, ale ta mi přijde spíš pro starší děti. Ale za přečtení určitě stojí.