Jo, hod granátem - součást odznaku zdatnosti.
My ve třídě měli jednoho kluka, který byl šíleně nešikovný, ale bohužel silný. Granátem hodil fakt daleko, ovšem nikdo dopředu neodhadl směr.
Takže on házel granátem a jiní třeba běhali nebo skákali do dálky a najednou se ozvala - bacháááááá, granát - a každý v tu ránu zastavil a chránil se podle nátury, někdo si sedal do dřepu a chránil hlavu, někdo s rukama před obličejem pátral, kde granát je, někdo utíkal z předpokládaného dostřelu........
To byla úleva, když zas někdo zařval - dobrý, už ho mám.
Opravdu - imperialisti, pokud měli oči všude, museli smíchy umřít.