Arzacheno, aha. Já to teda beru i podle sebe, taky jsem byla ta starší, co vždycky musela ustupovat, tak se těch chyb snažím vyvarovat. Máš na něj tak hodinku až dvě denně čas? Čas jenom pro tebe a pro něj, aniž by vás malá rušila? Tohleto je moc důležité. Já si ten čas vyčleňuji tak, že mladší dřív uspím a starší jde spát později. Teď s ní jdu něco tvořit a potom číst.
Ségra mu bere pozici, kterou doposud v rodině měl. On je prostě ten první a měl by z toho mít nějaké výhody, když už musí být ten rozumnější. Kniha od Prekopové "První sourozenec"(snad jsem to nepopletla), je fakt suprová, pak hodně pochopíš, jak vlastně trpí. Myslím, že ti to už někdo radil, všechno jsem ale nečetla..Jdu se věnovat starší, mladší už je v limbu Jo a perou se taky, celej den jekot, mám z toho hlavu jak bambus..ale když jde do tuhého, vidím, že starší třeba přidrží malou, aby nespadla(když je třeba hodně vysoko na stole-jinak ji tak třeba šťouchne), nebo pláče, že jsme ségru zapomněli v autě(jenom jsem něco vyskládávala z auta)..No a když tak před dvěma měsíci starší celý den nebyla doma, tak mladší po jejím návratu výskala štěstím a lezla tu po čtyřech tam a zpátky, to jsem teda čuměla a měla jsem hroznou radost, že už takto malé dítě umí mít tak rádo sourozence. Nenech si namluvit, že to tak "občas bývá", když se o to budeš zajímat, určitě se to poddá, uvidíš. Už jen to, že se sem jdeš radit znamená, že ti na tom záleží, tak to určitě vyjde, hodně štěstí