... je zajímavá a hezky napsaná - mj. se tam píše, že je lze naučit "čistotnosti", tedy čůrat na určitě místo. Ale (jak je tomu ostatně u mnoha zvířat) neměla by být sama, nýbrž minimálně dvě, aby nebyly sociálně deprivovaná. Lidská společnost jim to plně nenahradí. A nemá se k nim dál např. zakrslý králík, ty dva druhy spolu neumějí komunikovat, morče tím prý trpí. To jen z těch odborných informací, co vím...

Jak tu zazněl návrh želva, tak těm mám také knížku ;-), navíc můj muž kdysi želvu měl. Je to dost náročné chovat ji tak, aby se jí dařilo dobře, hlavně se musí řešit přezimování atd.

Obecně si myslím, že mít ráda zvířata ještě neznamená, aby člověk měl nějaké doma. Spousta lidí si neuvědomuje, že musí být splněné nějaké vyhovující podmínky, aby zvíře nestrádalo (i třeba jenom tím, že má málo pohybu, kontaktu apod.). POkud to někomu z různých důvodů nejde skloubit s životním stylem a podmínkami (časově, prostorově, z hlediska ochoty se starat a udělat mu správné podmínky, i na úkor vlastní pohodlnosti), tak může být moudrější od toho upustit a dětem umožnit kontakt se zvířaty jiným způsobem (zoo, minizoo, jízda na koni, návštěvy na statku/farmě, pomoc při péči o zvíře v okruhu příbuzných či známých apod.)...

Těžko můžu chtít nového "spolubydlícího" na řadu let, ale zároveň požadovat, aby po něm nebylo ani vidu ani slechu (či pachu ;-)), jako by tam nebyl. Když si pořídím dítě, také můžu těžko chtít, aby byt byl stejně uspořádaný a uklizený jako za bezdětna. Teda chtít to můžu, ale asi se mi to nesplní... Prostě každý obavatel bytu má nějaké své specifické projevy. Některé lze ovlivnit, některé spíš ne. Promyslete to ještě...