Whitep, díky za komentář. Přemýšlela jsem nad tím celou dobu ... až mi u mytí podlahy došlo, že mu vlastně nezávidím nic. Jen mi je k zbláznění líto, že jsem mu nestála za to, aby té své řekl "to je moje ségra, mám ji rád a budu se s ní vídat, i kdyby ses postavila na hlavu", jen mě hodně moc bolí, že z milého pohodového kluka se vedle té osoby stal arogantní, nafoukaný vychcánek, její přesná kopie.
A stejně tak, ne-li ještě víc mě bolí, jak se k tomu postavili naši rodiče a kam až naše vztahy za ty roky, co on s ní je, dospěly (nikdy nebyly ideální, ale teď jsou na bodu mrazu - v tom lepším případě).
Tož tak.