Tak spíš proto, že to vnímám stejně. Já se moc ze života radovat neumím, takže devadesátka pro mě je zbytečný přepych. Potřebuji nějakých pár let pro děti, nejhorší ale je, že mám pocit, že děti tě jako dospělí potřebují daleko víc, než kdy jindy. Takže čas, kdy se řekneš, že už by to i šlo, jen tak nenastane.
Na druhou stranu jsem hypochondr a když se objeví něco, co může být cokoliv, tak panikařím.