Stáří má mnoho podob. Někoho štvou nedementní, příliš angažované tchýně, jinému je na obtíž dementní babička. Pracovala jsem na psychiatrii i na interně, se smrtí jsem se setkávala. Četla jsem jednou rozhovor se zakladatelkou Hospicu, která psala, že rakovina je v podstatě milosrdná. Člověk se stihne rozloučit, připravit se, zařídit si věci, které potřebuje.
Až když kamarádovi zemřela velice nečekaně maminka(poměrně mladá) a viděla jsem, co je to za šok(jeden den aktivní ženská, druhý den na přístrojích, třetí den zemřela), tak mi došlo, že tahle smrt byla daleko zákeřnější. Ale ty pohledy na život se mění s příbývajícími zkušenostmi, takže se na to mohu dívat zase jinak za deset, dvacet let.