Já si pěstuju pár svých fobií, jako jsou pavouci, žáby - a řízení auta. Tam prostě nejsem zatím schopna překročit vlastní stín.
Občas zacítím úzkost, když děti běží příliš daleko nebo lezou příliš vysoko.
Z takových těch strachů, co se dolují rozumem, ale denně na ně nemyslím, jsou to pochopitelně strachy o jejich život a zdraví, stejně jako o manžela. A není to nic, co bych skutečně denně cítila a nějak mě to paralyzuje.
To pohled na pavouka, žábu či volant auta mě regulérně paralyzuje