Dcera 5 a 1/2, z doktorů má respekt, když jdeme na injekci bojí se, ale nevyvádí, nepláče, nehysterčí. Ve dvou letech byla (já s ní) týden v nemocnici a 2x už měla bohužel zlomenou ručičku, takže zkušenosti s doktory má. K zubaři chodí taky s respektem, ale vždycky otevře ústa i po zkušenosti s jedním malým vrtáním. Strach z ní cítím, ale zatím se jí ho daří ovládat. Dobře vím, že to není samozřejmost, tak jsem na ni uvnitř sebe hrdá
Snažím se jí říct po pravdě, co ji čeká a nezastírám, že něco třeba zabolí, ale nebude to dlouho trvat... Zatím mi věří. Myslím, teď, když už jasně chápe, že už se to snad nezměni