Jenže velký rozdíl je v tom, že manžel kamarádku napadl, přesto s ním ještě zůstává kvůli "šťastným chvilkám" a na mě je milenec vždy hodný, naslouchá, chápe a že není nikdy agresivní na svou rodinu nebo okolí jsem si jistá, protože je všechny tak trochu znám a jejich známé taky - i když s nimi zrovna nejsem nejlepší kamarádka - jen známá...

Ano, když jsem s ním, tak si užívám šťastné chvilky... to je pravda a co je na tom špatného? On mi řekl, že cítí, že doma už spolu moc nekomunikují ani se ženou ani s dětmi - puberťáky - mají jiné zájmy a nemají si o čem povídat - prý cítí, že se mu rodina rozpadá - sama o sobě (ne kvůli mně) za poslední rok jsme se viděli jen třikrát, čtyřikrát, přesto je to moc silné.

Dokonce mi už řekl, sice v lehké ironii, že si zítra sbalí věci a nastěhuje se ke mně, protože mu je se mnou tak dobře...
ale já vím, že ještě není ten pravý čas - mám určité důvody - musím si sama dokázat, že zvládnu děti i práci sama (s pomocí rodičů), abych nebyla na žádném chlapovi závislá - dávám tomu tak dva, tři roky... třeba pak budem spolu a bude nám dobře... vy si můžete myslet, že jsem naivní, ale vy ho neznáte tak jak já...

jen ho hážete do jednoho pytle se všemi ženáči

nemůžete vědět, jak to dopadne, není na to 100% vzor jak na rovnici, někomu to možná vyjde, někomu ne, ale jestli máte věšteckou kouli, tak klidně napište, jak mi to dopadne...