Mám pocit, že snad sám ze sebe.. Nebojí se tmy, cizích lidí, ani nějak nebezpečí nechápe (naštěstí ani nevyhledává), skoro nikdy nebrečí. Ale nějak pochybuje o svých schopnostech, nechce nic zkoušet, jen sedí a kouká a když se mu nedaří, začne se třást, jakoby chtěl utéct, schovat se - někdy jsem blbá než mi to dojde a tlačím na něj, aby pokračoval a to začne i natahovat, tak ho nakonec uklidním, že se naučí časem. Nakonec mám výčitky já.
Jsou to malé drobnosti - držet tužku, mávat štětcem nejen na 1cm2, ale vidím to i ve školce, kde je spokojený a hodně rád, ale na nástěnce mají děti vybarvené obrázky s ovocem, on pár čárek apod. Nevím, jak si s ním poradí učitelky, nevím, jak se zapojuje, ale doma mě to rozčiluje ve smyslu - já se mu věnuju a on to neocení a nesnaží se. Snad to chce čas, protože jinak se mu takové činnosti líbí - i když jen kouká.