Příští týden máme ty třídní konzultace, tak to s učitelkou proberu, co si o tom myslí, a koho by nám doporučila. Má jinak samé jedničky, byla by škoda, kdyby propadal jen kvůli tomu.

Tak úrazy, jako boule na čele, skřípnuté prsty, potlučená kolena vůbec neberu v potaz. Měl modřiny pořád. Myslím tím, že jsme to zvládli bez zašívání, zlomenin a hlavně, že to syn vůbec přežil. A to jsem opravdu hlídala jako oko v hlavě. Ostatní mi říkali, že to až přeháním, ale já při tom jeho tempu o něj měla vážně strach.

Syn do nikoho nějak nestrkal, ale za pár sekund vše z hlavy vypouštěl. Vylezl na stůl, spadnul, řekl au, a lezl tam znovu, i když jsem ho okřikla. Skřípl si prsty do dveří, zakňučel, a blbl se skříňkou znovu. To samé venku. Běhal a běhal, kolikrát málem do cesty, mohla jsem na něj křičet, napomínat, on to hned zapomínal, protože ho to nezajímalo, nebylo to pro něj důležité, nebo to ani neslyšel, byl ve svém světě.

Myslím, že i v tomhle se asi názory odborníků liší, stejně jako ve většině ostatních druhů medicíny. Jak psycholog, tak psychiatr mi vysvětlili, že se jedná o nezralost centrální nervové soustavy, a v jeho případě nemá jak dozrát, protože je v pernamentním neklidu, a i během spaní se nedokáže uklidnit, uvolnit.