Moje skoro 16měsíční dcera mě neustále nevnímá, když ji oslovuji ve chvíli, kdy je ke mně zády. Pravda, většinou u toho něco dělá (hraje si, kouká na TV,...), tak proč by se na mě otáčela? Ale asi neexistuje situace, kdy dítě nedělá vůbec nic a já ji občas k sobě potřebuji nalákat (jídlo, ustrojení na venek, atp.)...
Všimla jsem si toho už dřív, neodhadnu v kolika měsících, průběžně jsem ji "testovala": od tichého vyslovení jejího jména až skoro do zvolání. Měla jiný zájem a nereagovala. Zkoušela jsem ji i nalákat na takové to: pojď, na! A také nic. Pak jsem tleskla a zareagovala. Tak jsem se uklidnila. Ale za pár dní, když mi to zase dělala, tak jsem se zase vynervila a opět jsem testovala: úspěšné pokusy, kdy se na mě milostivě otočí, jsou kromě tlesknutí také bouchnutí o stůl, cinkání náramkama (se kterými si ráda hraje), tatínkův hlas,... Takže určitě slyší, jen se trochu bojím, jestli na obě uši, nebo jestli slyší dobře.
Tyhle obavy mi navíc podporuje i to, že zatím žvatlá jen slabiky, nemá dosud žádné své "slovo", což už by v tomto věku skoro mohla mít.
Sluchový test v porodnici jí nedělali, u doktorky na prohlídce jen takový ten s pískátky za zády, za kterými se obracela také až se zpožděním, protože jí více zajímala paní doktorka naproti a její blikající počítačová myš.
Snažím se nepanikařit a sama sebe přesvědčuji, že je vše v pořádku a že mě moje dcera jen ignoruje, a věřím, že moje občasná podezření, že je možná nahluchlá, jsou lichá, ale přesto to tam hlodá, a proto by mě více uklidnilo, kdybyste mi někdo napsali, že Vás Vaše děti podobně ignorovaly/ignorují.
Díky!