Lindo, můj je narozený ve 30. týdnu a v 5 týdnech korig. věku jsme byli poprvé na rizikovce, kde na dotaz, zda vidí a slyší, jsem paní doktorce odpověděla, že si tím teda vůbec nejsem jistá - nesledoval ani hračky, při kojení jsem měla pocit, že se na mě dívá, ale taky to mohlo být jen "do blba", na zvuky reagoval spíš náhodně. Paní doktorka nám (s úsměvem) tam dokázala, že vidí i slyší .. Dělala to tak, že si malého na vyšetřovacím stole vzala proti sobě jako do klubíčka (aby neležel hlavičkou na stole, ale měl ji ve vzduchu, podepřenou rukama samozřejmě, nožičky a zadeček na podložce), dívala se na něj zpříma do očí, pozdravila se s ním, pak mu jednou rukou držela tu hlavičku a druhou ruou mu chrastila hračkou a svůj obličej i s tou hračkou posouvala doprava a doleva a on ji tak krásně sledoval očičkama... To mi prostě do té doby doma neudělal ani jednou. Skoro jsem štěstím brečela, jak jsem se do té doby bála, že bude hluchoslepý... Takže plně chápu, co prožíváš, ale netrap se, je to normální.