teď bych se soustředila na ověření, že slyší (na foniatrii nebo ORL dělají otoakustické emise, stačí, aby dítě chvilku strpělo špuntík v uchu a neřvalo - jako orientační vyšetření to stačí, zvlášť když máš dojem, že slyší). A pak bych se se na mluvení tolik nesoustředila, netlačila na ní, ale snažila se jí podporovat v komunikaci obecně - tj. ukazovat obrázky, znaky, prostě aby pro neschopnost mluvit nezaostaly vědomosti (prostě s ní mluvit přiměřeně věku, pohádky a tak, i když nemluví, vše si ukládá). Psychologa bych vyhledala až okolo 3 let, to samé logopeda, po 3.roce taky případně zvládne podrobnější vyšetření sluchu, audiometrii.

Jinak, pro tvojí útěchu, kluk ve 3 letech a 2 měsících sice uměl barvy, ale místo žlutá mhouřil oči, jako že mu tam svítí sluníčko. Kdych chtěl říct, že padá sníh, říkal "mlé bum". Místo pít si ukazoval do pusy. Na svoji sestru nevolal jménem, ale pokřikoval na ní "tetra" (rozuměj sestra).
Nastupoval v září (3 roky a 2 měsíce)do logopedické školky se slovníkem na 1 A4, těsně před Vánocemi začal dělat ohromné pokroky a teď už převypráví Perníkovou chaloupku.